LAZZARETH svůj styl nazývají dirty blues, čímž se hlásí k bluesrockové tradici a zároveň poukazují na svůj syrovější zvuk a energický projev na podiu. Členové skupiny se až do nedávna neskromně domnívali, že jsou zakladateli stylu dirty blues. Respektovaní hudební publicisté upozornili, že již v první polovině 20.století existovala takto nazvaná odnož tradičního blues. S tímto dávným žánrem má produkce skupiny LAZZARETH společnou jen náladu některých písní - lamentování nad životními zkušenostmi a vztahovými peripetiemi. S citem k hudební historii a s ohledem na zvuk a projev skupiny LAZZARETH se tedy jedná spíše o žánr dirty blues 2.0, jehož je skupina LAZZARETH momentálně jediným reprezentantem. Dirty blues 2.0 vychází z elektrického blues a blues rocku, ale přidává k němu hardrockové prvky, energický projev, a jak si všimli někteří bystří pozorovatelé, občasné popkulturní manýry. Opravdoví znalci a fandové bluesrockové či hardrockové hudby však zcela správně slyší v našem stylu "slušně našláplý rockový písničky s občasnou bluesovou esencí". A žurnalisté, kteří zažili LAZZARETH v akci, doplňují: "I když vás skoro taneční hudba zvedá ze židle, tak pořád cítíte ten poctivý hardrockový základ."
Málokterá kapela vydrží hrát ve stejném složení v průběhu celé své existence. Ani LAZZARETHU se změny v obsazení jednotlivých postů nevyhnuly. Vzpomeňme zde prvního bubeníka slavného souboru, „mlátičku“ Jiřího Janebu vulgo Atlase, který s námi odehrál čtyři skvělé koncerty a po celou dobu společného setkávání přispíval svým originálním humorem k přátelskému klimatu. Mocná síla léčivé hudby skupiny LAZZARETH přispěla k harmonickému vyladění jeho těla a duše, takže již necítil potřebu nadále otročit za bicí soupravou podle příkazů svých kruto-přísných vzorů. Jiří Janeba se tak stal prvním žijícím důkazem, že LAZZARETH hraje hudbu, která opravdu léčí. I po svém odchodu zůstává Jiří Janeba nadále oddaným příznivcem skupiny LAZZARETH a my jsme mu vesmírně vděčni. Jirko, děkujem!